Záchrana kyjovského pivovaru je příležitostí ke kulturnímu jednání

Kyjov se před návštěvníky prezentuje jako město kultury a tradic. S tímto obrazem však příliš neladí způsob péče o nemovité památky a veřejný prostor. Víte například, že střed města a jeho okolí je památkovou zónou? Rozhlédněte se po náměstí a řekněte upřímně, zda by vás to napadlo. 

Kyjov má několik historických staveb, které si zasluhují pozornost a péči. Patří mezi ně renesanční radnice, zámeček, kaple sv. Josefa, kostel Nanebevzetí Panny Marie, fara, gymnázium, bývalý sirotčinec, funkcionalistické stavby architekta Poláška, areál nemocnice. Není jich málo, ale možná jich přece jen nemáme tolik, abychom je mohli nechat padat k zemi. Minulé generace komunálních politiků si jako pomníček nesou demolici synagogy a židovského města, smutný konec měl secesní Sonnevendův dům na Komenského třídě. A nyní necháváme pracovat zub času na historické budově kyjovského pivovaru. 

Kyjovský pivovar má dlouhou historii, jeho vznik se datuje k přelomu 15. a 16. století a řadí se tak vedle renesanční radnice a zámečku mezi nejstarší dochované stavby v Kyjově (viz Z historie kyjovského pivovaru).

Svému účelu neslouží již 58 let, kdy byl jeho provoz zastaven. O areál pivovaru poté začala po komunistickém způsobu pečovat Jednota a Technické služby. Na jejich péči po roce 1989 navázali soukromníci, kteří dílo zmaru ještě prohloubili. 

Městu se před pěti lety podařilo získat celý areál zpět do svého vlastnictví. V roce 2022 vypsalo architektonickou soutěž k řešení dostavby areálu bývalé mlékárny a pivovaru a vítězný ateliér zpracoval územní studii.

Budova pivovaru po celou dobu dále chátrá bez jakéhokoli ošetření či konzervace a zdá se, že cílovým stavem je nenávratné poškození bez možnosti budovu zachovat a využít. 

Je jasné, že rekonstrukce stavby v tak špatném technickém stavu je nákladná. Existují ale hodnoty, které je správné uchovat, a hmotné kulturní dědictví takovou hodnotou rozhodně je. Město by mělo investovat nejen do zábavy či sportu, ale také do budov, které tvoří naši kulturu a historii. Tím spíše, pokud se jedná o budovy v majetku města kultury, města tradic.

Existují obce a lidé osvícení, kteří hodnotu staveb po předchozích generacích chápou, a i když se na začátku zdá, že snaha nemá smysl, dokáží nakonec, že opak je pravdou. Není jich málo. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí zavítat do nedalekých Hrušek do Mlýna Hrušky, ve kterém je po rekonstrukci galerie, kde si můžete také dát také kávu nebo koupit víno.

Situaci téměř identickou s Kyjovem najdeme v Rudníku, kde se v roce 2020 pustili do  rekonstrukce zcela zchátralého historického pivovaru, který chtějí přestavět na veřejný kulturní prostor. 

Zdařilým příkladem obnovy prostoru v havarijním stavu je  Vnitroblock v pražských Holešovicích, Uhelný Mlýn v Libčicích nad Vltavou nebo galerie současného umění 8smička v Humpolci.

Některá řešení nemusí být ani tak nákladná jako vybudování bytů a provozoven. V Ostravě se podařilo vytvořit ve staré průmyslové hale unikátní otevřený veřejný prostor Trojhalí, který kombinuje výhody venkovního a zároveň suchého krytého prostoru se širokou škálou možných využití.

Příkladů, kdy se podařilo naplnit vizi a spojit minulost v podobě hodnotných budov se současnými potřebami lidí, je nespočet. Bohužel se zdá, že v Kyjově jdeme zatím jinou cestou. Přitom změnit by to ještě šlo.

Martina Černá, architektka, členka Komise výstavby a urbanismu
Matěj Černý, psycholog

Dotační tituly pro obce na rekonstrukce a regenerace tzv. brownfieldů vypisuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Do konce roku 2024 by měl být otevřen dotační titul ze strany Ministerstva průmyslu, bude však pravděpodobně určen pouze malým a středním podnikům. Otevřenou možností je hledat podporu na státní a krajské úrovni a u soukromých investorů.
K možnostem finanční podpory rozvoje města budeme přinášet další informace.
(pozn. red.)

Povolení vařit pivo bylo městu Kyjovu uděleno už někdy v první polovině 13. století (Zlámal, 1940). V roce 1518 byla privilegiem krále Ludvíka potvrzena dohoda uzavřená mezi hradišťským klášterem a Kyjovem, podle které mohl Kyjov „po dobu osmi let vařiti pivo pouze pro potřebu svou a své čeledi“. (Zlámal, s. 41).

V 16. století se pivovar rozšířil, v roce 1568 byla postavena sladovna. Ke kompletní přestavbě došlo v roce 1570 a v roce 1575 přibyla spilka – tedy sklep, kde kvasí pivo.  Zajímavostí je, že tehdejší pivovar měl i vlastní rybník, odkud se bral led pro chlazení piva. Od roku 1580 se kyjovské pivo rozváželo i do sousedních vesnic. 

Mezi lety 1879 a 1913 byl pivovar majetkem firmy S. Mand a syn, od které jej poté odkoupilo družstvo akcionářů. Kvůli stoupající oblibě lahvového piva jej vybavilo moderní stáčírnou.

V publikaci Vladimíra Zlámala z roku 1940 se dočítáme, že „Pivovar je pravým dobrodiním kraje, odkud vykupuje výborný slovácký ječmen a zaměstnává celoročně větší počet dělníků, kteří nachází v Kyjově slušnou obživu.“ (Zlámal, 1940, s. 42).

Jako všechny soukromé podniky, byl také Kyjovský pivovar po únorovém komunistickém puči znárodněn (vyhláškou ministryně výživy ze dne 22. 7. 1948) a začleněn do Slováckých pivovarů, národního podniku Uherské Hradiště. 

V roce 1960 byl pivovar přičleněn k závodu Jihomoravské pivovary, závod Břeclav a od roku 1961 byla přičleněna k závodům také sodovkárna. 

Vzhledem k tomu, že pivovar v Kyjově nebyl zahrnut do plánu rozvoje, národní podnik do pivovaru investoval pouze v intencích nutné údržby, a to pivovar odsoudilo k pomalému zániku. K tomu došlo v roce 1966 rozhodnutím vedení Jihomoravských pivovarů. V listopadu 1966 uvařili Kyjovjáci poslední várku piva a zásobování dosavadního kyjovského regionu převzal pivovar Jarošov.

Pivovarní budova byla pronajata Jednotě, od roku 1969 zde sídlily Technické služby města Kyjova. Po roce 1989 v areálu provozovaly svou činnost soukromé firmy a v roce 2019 se areál vrátil do rukou města.

Chcete vědět víc? / Zdroje

Pokorná, Blanka. Kyjovské proměny. Vydání první. Kyjov: Město Kyjov, 2016. 179 stran.  ISBN 978-80-270-0669-4. 

Seznam pivovarů v Čechách a na Moravě dle stavu ze dne 1. ledna 1940. Praha: Pivovarský časopis Kvas, 1940, s. 37.

Zlámal, Vladislav, ed. Kyjov, město a okres: [Kyjovsko, Kyjov, Koryčany, Ždánice, Klobouky u Brna]. Brno: Národohospodářská propagace Čech a Moravy, 1940. 96 s. Národohospodářská propagace Čech a Moravy. Řada A; sv. 23.