Starostování je práce na celý den

Honzo, známe se dlouho a vždycky jsme si tykali, i když to není v rozhovorech zvykem, zůstaneme u toho i teď, souhlasíš?
Souhlasím, nebudeme předstírat. 

Tak, jak se máš?
Ahoj, červenec je pro mě nejvolnější měsíc v roce, protože celý úřad se docela zpomalí, takže mám  čas na rodinu, užívám si léto. 

V době svého starostování ve Velaticích jsi byl aktivním členem divadelního spolku DŽO, dělal jsi autorské a improvizační divadlo, stand-up. Najdeš si na to čas i teď?
Aktuálně s divadlem aktivně nevystupuju, tuším dvakrát jsem vystupoval se stand-upem na akcích, které jsme dělali s Krajem. Vystoupení hejtmana mělo v tomhle případě svou logiku. K živým vystoupením se dostanu málo. Fakt ale je, že se k životu potřebuju nějak vyblbnout, takže to teď dělám na Instagramu. Divadlo mi ale chybí. 

Na sociálních sítích svou divadelní minulost nezapřeš. Hodně politiků produkuje videa bez obsahu ve smyslu jakýchkoli politických hodnot nebo cílů. Jak sám pro sebe hledáš hranici mezi „show“ a sdělením smysluplného obsahu?
Ano, je to hodně o hledání nějaké rovnováhy. Videa děláme proto, abychom zaujali i mladší lidi, které to video musí bavit. Ale do té zábavné formy pak prostě musíme dostat nějaké sdělení. Uděláme třeba vtipné video o tom, že se neopravují silnice a zároveň tam dodáme i informaci, kolik se skutečně do oprav investuje. Fakt je, že ale občas děláme taky videa, která politický obsah nemají, jsou jen střelená. 

Někdy to vypadá, že lidi žádné sdělení ani nezajímá, hlavní je emoce, jejich vztah k politikovi-herci.
Ve volební kampani to tak asi je, tam je to o emocích. V obecní politice to je spíš o tom, že představíš lidi, kteří kandidují. Ale ty velké volby, kde se lidi osobně neznají, tam to tak bude. Lidi programy nestudují a navíc jsou dost podobné. Lidi volí osobnost a k té musí mít nějaký vztah.

V souvislosti s tím mě napadá, že kvůli tomu politici používají i své blízké, děti a babičky, pejsky a kočičky. Ty to neděláš. Proč, když jsou za to levné body?
S manželkou jsme se domluvili, že syna prostě nikam nedáváme. Je to naše společné rozhodnutí, prostě to tak dělat nechceme a nebudeme. S Madlou (manželka, pozn. aut.)  se občas vyfotím, ale nijak to netlačím, ona mě k tomu někdy trošku požduchne, prý „ať nahoníš lajky“, ale to je taky naprosto výjimečné.

Vraťme se na chvíli k tvým začátkům v politice. Do politiky jsi vstoupil jako zastupitel Velatic.  Kde se vzal nápad usilovat o místo starosty, kterým jsi nakonec zůstal deset let?
Na obci jsme dělali spoustu věcí, založili divadlo a pak jsme si řekli, že budeme kandidovat, abychom s tím vším byli víc propojení. Zrovna odcházelo původní vedení, stárli a už to nechtěli dělat. Když se to chystalo, tak jsem přitáhl nové lidi, sestavoval kandidátku, organizoval. Ze srandy říkám, že jsme pak hledali někoho na starostu a nikoho lepšího jsme nenašli (smích), tak to padlo na mě. Vyplynulo to ze situace, na začátku jsem rozhodně neměl v hlavě myšlenku „budu starosta“. 

Co tě k práci v politice motivuje, proč to děláš?
Začátek angažmá pro mě nebyl zamýšlen jako vstup do politiky. Pracoval jsem v advokátní kanceláři, docela si vydělával. Další vývoj byl asi o tom, že jsem byl postupně stále víc zatažený do dění i v širším regionu a taky asi o tom, že jsem začal, když mi bylo 26 let a bylo mi jasné, že nebudu do důchodu starosta ve Velaticích. Pak jsem dostal nějakou příležitost a haluzově skončil na Kraji.

V psychologii se mluví o stínových motivacích, to zjednodušeně znamená, že psycholog nechce třeba jen pomáhat, ale klienta taky trošku ovládat. Dokážeš u sebe vnímat a kontrolovat svoji „stínovou motivaci“?
Mě fakt baví být u velkých věcí, často takových, které se veřejně ani nekomunikují, protože pro lidi prostě nejsou zajímavé. Třeba jednáme o tom, že za X let vznikne nějaký vědeckotechnický park, to není nic do médií, to není opravená silnice. Je to jednání s chytrýma a zajímavýma lidma, které je strašně složité, a kraj v tom může hrát významnou roli. A je pravda, že když se o něco zajímá hejtman, tak to může všechno hodně posunout, a to mě baví. Je v tom určitě i osobní uspokojení. Odpověděl jsem?

Odpověděl. Starostou jsi byl deset let, řekni mi tři věci, na které jsi za dobu svého úřadování hrdý.
Jako první naskočí často fyzické věci – rekonstrukce obecního úřadu, to je taková ikonická věc, to dělala Martina (architektka Martina Černá, autorka např. úpravy prostoru před gymnáziem, pozn. aut.), tam jsem se s ní pracovně poznal blíž. 

Ale to, co se tady fakt povedlo, je, že jsme nastavili trend v komunikaci v obci dovnitř i navenek. Videozpravodaj, to už teď dělá hodně dědin, ale my jsme s tím začali. Tištěný zpravodaj jsme úplně předělali a posbírali za to i nějaké ceny. Dědina se v tomto opravdu rozhýbala. 

Skvělé je, že jsem z funkce odcházel v nejlepším, neodcházel jsem proto, že by mě nevolili, že už mě mají dost, ale říkali, „ty jo, přejem ti to, nastavil jsi docela laťku“. Ale cítil jsem, že po deseti letech starostování už se posunout musím. 

Starosta z jisté obce u Kyjova říká, že po dvou obdobích má starosta z funkce odejít, protože „zparchantí“. Jak to vidíš ty? Na jedné straně je to práce, kterou se učíš, na druhou stranu se po nějaké době z člověka stane soudruh tajemník. Jak dlouho je, podle tebe, být v roli starosty „dost dlouho“?
Já jsem si na začátku říkal „jedno období“. Pak jsem zjistil, že to jsem se tak rozkoukal, navázal nějaké kontakty, měl rozdělané nějaké projekty, tak jsem si říkal „dvě volební období“, a když jsem kandidoval potřetí, tak jsem si říkal „tři volební období“. (smích) Vážně si ale myslím, že pokud je tam člověk patnáct let, tak už nemůže nic moc nikam posouvat. Takže tak dvě tři období.

Jak se podle tebe pozná dobrý starosta? Osobnostně, profesně, vzděláním, vlastnostmi? 
To asi neumím popsat. Potkávám jich hodně a podle mě jsou dobří starostové ti srdcaři, kteří, když se dělá kulturní akce, tak tam nosí lavičky. A když ta akce končí, tak je starosta ten poslední, kdo to tam uklízí. První přijde, poslední odejde. To poznáš, když si s nima půl hodiny popovídáš. 

Docela by mě zajímal běžný pracovní den starosty. Ty jsi byl starosta uvolněný, tedy nevykonávající svou občanskou profesi. 
Ta práce je hodně o sezení v kanceláři, psaní mailů, běhání po obci, ale hlavně sedíš u počítače. Starostu jsem dělal na plný úvazek, chviličku se mi to krylo s prací v advokacii, ale to bylo strašné, to mě ubíjelo, buď jsem odrbával starostovskou práci, nebo práci v advokátní kanceláři, tak jsem to prostě zabalil, něco jsem musel pověsit na hřebíček. Chtěl jsem to dělat pořádně a starostování je práce na celý den. 

Tuším, že jsi v době svého starostování neměl žádnou jinou funkci, ani v KDU a ani teď nemáš více funkcí. Občas slýcháme, že je výhodné, když je starosta třeba zároveň poslanec. 
Ale ano, mám nějaké funkce, ale to jsou takové ty funkce spojené s hejtmanstvím, to nezabírá čas. Rozhodně nechci mít dva nebo tři full-time joby, třeba být poslancem, to si opravdu neumím představit. 

Jak vnímáš roli starosty v obci? Je starosta úředník nebo spíše vizionář? Musí mít obec „tatu a hospodářa“ nebo stačí „reprezentant a moderátor“? 
Musí být obojí. V menším městě musí být starosta vizionář, technik, administrátor, manažer a kdoví co ještě. Často se stává, že starosta je vizionář, ale neumí svoje vize zprocesovat a papíry mu utíkají pod rukama, nebo je to spíš úředník bez vize. Mě právě bavila ta pestrost, starosta musí být v podstatě člověk mnoha profesí, od právníka, ekonoma, po technika a stavební dozor. Starosta ale musí vědět, co se v obci děje, bez toho se to neobejde. 

Rozeznáš, jako letitý starosta, obec s dobrým vedením od obce, kde to drhne?
Když se projdu po městečku a podívám se, tak asi ne, ale po půl hodinovém rozhovoru se starostou to posoudit umím. 

Často jsi byl hybatelem změn, musel jsi někdy jít proti proudu? Zabojovat proti náladě veřejnosti? A má toto vlastně politik dělat, nebo je volen proto, aby dělal, co si občané přejí?
Určitě takové věci byly, typicky věci, které se týkají parkování. Když se někde něco změní, tak to vyvolá nějaké reakce. Ale my jsme se snažili to řešit s lidmi. Radši jsme si my svolali ty lidi, než aby si oni pak svolávali nás. Občas něco proti srsti šlo a nikdy nepotěšíš všechny.

Mně jde o to, zda má být starosta kormidelník, který říká „sem jedeme“, a snaží se lidi přesvědčit a vysvětlit, nebo si vystačí s heslem „volte mě a já pak udělám, co si budete přát“.
Tak to stoprocentně první možnost. Ale na té malé dědině se takové situace týkají vždycky jen několika lidí nebo rodin, nebývá nějaký masový odpor, spíš se řešily střety osobních a veřejných zájmů.

To bude podobné i v Kyjově. Když má obec štěstí a je v ní dost angažovaných lidí, může existovat i opozice. Jak vnímáš roli opozice v komunální politice?
Myslím, že to, jak funguje opozice, je hodně o náladě v obci a o tom, co se tam děje. My jsme tady měli jen jedny volby, kdy jsme tak nějak soupeřili s opozicí, jinak to vždycky byla spíš mírová spolupráce. 

Na menších obcích je v tom osobní rozměr. Každopádně je důležité, jestli opozice staví na tématech, stěžejních problémech, jestli navrhuje nějaká řešení a vedení města na to třeba neslyší. Jsou obce, kde je opozice úplně mrtvá, jinde se snaží navrhovat nějaká řešení, jindy je to o osobních vztazích. Vedení obce to ale nemá mít úplně jednoduché, když jim nikdo nedává zpětnou vazbu, tak je to blbé, hlavně u těch velkých věcí.

Vrátím se na chvíli k hodnotám a cílům politiky. Říká se rádo, že komunální politika není pravicová a levicová, že chodníkům je to jedno. To by znamenalo, že obecní politika není hodnotová. Je, nebo není? 
Je to stejné jako v jakékoli politice. Člověk, i politik, nějaké hodnoty mít musí. Dobrý starosta je člověk, se kterým když půjdu na pivo, budu si moct beze strachu nechat peněženku na stole. V menších obcích se hodnoty projevují spíš na této úrovni. Není to úplně o tom, jak vymyslí parkování, ale o tom, že lidi ví, že ve starostově kapse nezmizí ani jedna koruna z obecního.  

Tvoji současnou roli hejtmana dnes vynechat nemůžeme. Máš za sebou čtyři roky. Zkus mi i teď říct tři věci, na které jsi hrdý.
Způsob zvládnutí tornáda. Tam hraje hejtman důležitou roli. V tu chvíli jsem to tak nevnímal, ale zpětně i díky hodnocení profesionálů vidím,  že to bylo zvládnuté. Taky Covid – očkovací centra, zvládnutí epidemie, pak taky uprchlíci z Ukrajiny, souhrnně – krizové řízení. 

Pro každého jsou tématem opravy silnic, tam se podařilo dát násobně víc peněz. To lidi vidí až ve chvíli, kdy je opravená „ta jejich“ silnice, ale nám se podařilo s tím dost pohnout. 

A změna financování krajů, díky tomu dostaneme v JKM do rozpočtu o skoro tři miliardy víc peněz, a to je fakt posun. Jestli se to podaří dotáhnout, jako že jo, tak to bude zlomová věc. 

Od začátku jedeš v barvách KDU, byť v prvním kole jako nestraník. Proč sis vybral právě ji?
Velatice byly vždycky lidovecké, místní starostové taky a já jsem byl vždycky jednou nohou v KDU. Ve druhém období jsme si říkal, že když to tak je, tak přiznám barvu. Všichni mě vlastně vnímali tak, že už tam jsem. 

Usiluješ o další volební období. Proč?
Začnu opačně, mám to nastavené tak, že když se mi nepodaří ve volbách uspět, tak se svět nezhroutí. Rozhodně nejsem v pozici mnoha jiných politiků, kteří potřebují funkci, aby to nějak doklepali do důchodu. Když to nevyjde, bude mě to určitě chvíli štvát, ale vím, že se tím současně otevřou nové cesty. Určitě bych v tom případě politiku opustil a dělal něco jiného. Já politiku nepotřebuju za každou cenu, uživím se i jinak. 

Ale abych odpověděl – volby jsou pro mě potvrzením, zda to dělám dobře, nebo ne. A stejně jako v případě starostování – rozjeli jsme hodně věcí, které se budou dotahovat až ve druhém období, a mě to zatím fakt baví a naplňuje. 

Proč by teda lidi měli volit Losnu a ne Mažňáka? Tedy, proč zrovna tebe?
Myslím si, že řízení kraje je strašně o hejtmanovi, opravdu má to poslední slovo, i když hlasy v radě jsou rovnocenné, v důležitých věcech se vždycky pozornost otočí na hejtmana. Na něm záleží jak je vnímaný celý kraj. Myslím, že ani ty nevyjmenuješ náměstky nebo krajské radní, ale lidi ví, kdo je hejtman. Kraj bude fungovat tak, jak funguje hejtman. O mně mají lidi teď obrázek a můžou si položit otázku „Vyhovuje nám to, nebo nám to nevyhovuje?“. Ale nechci tady o sobě teď vymýšlet nějaké superlativy.

Nemusíš. V aktivní politice jsi 14 let. Vyšší funkce jsou spojeny s mocí a lidi v nich jsou  obklopeni přitakávači, facebookové lajky přinášejí dopaminovou slast a iluzi obecné oblíbenosti...

Co děláš, abys neztratil sebereflexi a nezpapalášovatěl? Nebyl bys ani první, ani poslední.
Cítím, že co se týče lajků, tak na tom jsem docela závislý. Když děláme nové video, tak fakt sleduju třikrát denně, jak to lidi lajkujou, komentujou, to mě baví. A fakt mě až štve, jak často kvůli tomu beru mobil do ruky. Tohle v sobě určitě mám a vlastně s tím ani neumím nějak pracovat, nějak se od toho oprostit, maximálně na dovolené, kde se na týden umím odstřihnout. 

Papaláštví je něco jiného. Myslím, že s tím pracuju i vědomě. Mám auto s řidičem, ale využívám ho jen když jedeme v jednom dni na více míst a je toho moc, jinak jezdím sám. Někdy se pak lidi diví, že z auta vystoupím jenom já, a to je ta návštěva hejtmana, nepotřebuju sluhu, co mi nosí tašky, odebírá dary. 

Ale jak v případě narcismu, tak v případě papalášismu je důležité mít okolo sebe lidi, kteří tě sundají. A moji spolupracovníci mě sundají. 

Uvědomuju si taky, že většina lidí se o politiku moc nezajímá a nezná mě, nebudou se za mnou točit na ulici. Vím, že jsem jim naprosto ukradený. A jsem s tím smířený. 

To je sympatické. Díky za rozhovor, užij si hody.
Díky. Jdu na to. 

S Honzou Grolichem si povídal Matěj Černý