Pár slov k památníku

Na jaře roku 2023 mě oslovila paní  Anna Čarková z Kyjovského slovácka v pohybu s prosbou, zda bych s některými aspekty přípravy pomníku nepomohla, u celého procesu jsem tedy měla možnost stát téměř od začátku.

S myšlenkou vytvořit souborný památník všem padlým ve 2. světové válce přišli pánové Jiří Dunděra a Vladimír Výleta. Jejich záměrem bylo dát Kyjovu památník, který by zahrnoval jména všech dohledatelných obětí druhé světové války, a symbolicky propojit oběti všech vyznání i ateisty. Mysleli také na Romy, kteří dosud připomínku svého utrpení v Kyjově nemají. Mnohá jména na existujících pamětních místech chybí a na některých jsou i faktické chyby. Na tom, že symbolika jednoty a vzájemného propojení lidí různých vyznání a kultur je v současné rozjitřené době důležitá, se jistě shodneme všichni. 

Jiří Dunděra a Vladimír Výleta se o realizaci tohoto svého záměru snažili několik let, oslovili také představitele města, ale neúspěšně. Nakonec se s žádostí o podporu a pomoc obrátili na mne. 

Původním představa iniciátorů památníku počítala s jeho umístěním do parčíku u kaple sv. Josefa, ale nakonec od této myšlenky upustili. Zvolené místo je sice původním hřbitovem, má svou kulturní, historickou, pietní i estetickou hodnotu, ale je ve špatném stavu, park potřebuje zásadní úpravu a obnovu. Umisťovat do něj v takové situaci nové prvky by bylo nekoncepční. Dalším důvodem je fakt, že památník, ke kterému nikdo nechodí, nedává smysl. A kolik z vás prochází tímto prostorem? Jde o místo živé? Bohužel nikoli. 

Při úvahách o vhodné lokalitě padl návrh umístit jej na zatravněný pás u hřbitova. Jde také o pietní místo a lidé se zde často setkávají, čekají mlčky i v rozhovoru, přemýšlejí o důležitých věcech. Iniciátoři památníku byli s novým místem spokojeni a další kroky tedy směřovaly k oslovení zástupců města. V březnu 2023 jsem se tedy obrátila na místostarostu Čmelíka, který se s myšlenkou ztotožnil, nápad z pozice funkce místostarosty podpořil. 

Původní pracovní záměr dr. Dunděry ztvárnit památník v podobě kolejnic (podobě jako například Památník ticha na nádraží Praha-Bubny) jsme odložili. Rozhodli jsme se oslovit mladého kyjovského výtvarníka Zbyňka Rybu, který vzal záměr za svůj.

Návrh památníku představil na jaře 2024 Radě města a Komisi výstavby a urbanismu (KVU). Komise souhlasila s jeho dokončením, zastupitelům byl představen na posledním zasedání roku 2024 a pan Ryba návrh dopracoval. S finální variantou návrhu byl spokojen i hybatel myšlenky, pan doktor Dunděra. 

Podoba památníku navržená Zbyňkem Rybou není unikátní jen v tom, že spojuje různé skupiny obětí v jednom prostoru a napravuje dluh vůči jedné z nich. Rybův návrh totiž kromě připomínky prožitého utrpení odkazuje ke spirituálnímu rozměru člověka a naší nejednoznačné budoucnosti. Promyšleně pracuje se zážitkem návštěvníka při vnímání díla tím, že jej zve k sobě, vtahuje jej „dovnitř“ sdělení. Není jen památníkem, ale i moderní sochou, uměleckým dílem. 

Rada města se po zasedání zastupitelstva přes souhlasné vyjádření KVU a původně kladný postoj prezentovaný místostarostou Čmelíkem a městským architektem rozhodla vyžádat si stanovisko Komise pro občanské záležitosti (KOZ) a Kulturní komise (KK). KOZ se nesešla (poslední zápis 07/2024, pozn. red.), KK zaujala zamítavé stanovisko zdůvodněné tím, že pomník „rušil by zelenou plochu (…) a rušil by výhled na smuteční síň (...) realizace projektu by byla finančně nákladná“. Celá spolupráce s městem se následně zastavila.

K tomu bych ráda dodala, že v Kyjově několik desetiletí žádné umělecké dílo ve veřejném prostoru nevzniklo. Plánované hospodářství minulého režimu na umění ve veřejném prostoru pamatovalo kvótami, po kterých rozhodně nevolám, na druhou stranu je škoda, že v dnešní době jde umění zcela stranou a peníze se na něj hledají těžko. 

Předpokládaná cena památníku v podobě navržené Zbyňkem Rybou dosahuje výše přibližně 1,5 mil. Kč. V loňském roce bylo možné na realizaci žádat podporu u ministerstva obrany, a to až ve výši 80% celkových nákladů. Zda bude k dispozici stejný dotační titul i letos, zatím nevíme. Ozývají se ale soukromé osoby, které s myšlenkou i podobou památníku souzní a které dokonce uvažují o jeho finanční podpoře. 

V úvodu jsem zmínila, že video Lukáše Fridricha vzbudilo na sociálních sítích živou diskuzi, v níž mimo jiné zaznělo, že město má také více než 30 obětí první světové války, a proč tedy nevěnovat památník i jim. Myšlenka stojí za úvahu, nicméně záměrem pánů Dunděry a Výlety bylo vytvořit připomínku mrtvým z druhé světové války. Rozšíření památníku - třeba i o oběti obou válek a komunistické totality - by tedy mělo být výsledkem debaty s nimi. 

Kritici návrhu nejčastěji argumentují tím, že Kyjov své památníky už má. To je pravda. Zároveň je pravda, že na mnohých jsou chyby a mnohá jména stále chybí. A je bohužel pravdou také to, že k existujícím památníkům si nikdo, mimo politiky a veterány, cestu nenajde, a historie je tak v tomto smyslu tichá. Návrh Zbyňka Ryby na místě, které je přirozeným pietním shromaždištěm, má šanci tyto dluhy vyrovnat. 

Autoři myšlenky nového památníku se nevzdávají a zdá se, že počet příznivců a lidí ochotných projekt podpořit zatím roste. Snad jejich řady rozšíří i tento text.

Martina Černá, architektka