Hlavní je koncepce, kachličky jsou to poslední…

Tomáši, aktuální číslo Proč Kyjov? Je věnované životnímu prostředí. Začněme tedy u péče o městskou zeleň. V Kyjově lidé vnímají v této oblasti velké nedostatky…
U nás o zeleň pečují Služby města Veselí nad Moravou (SMV). Dřív byly občas stížnosti, ale za poslední roky se to dramaticky zlepšilo. Je to i tím, že jsme hodně investovali do nové mechanizace a třeba letos jsem nikde stížnosti nezaznamenal.

U nás jsou stížnosti časté. U technických služeb je zaměstnaných 44 lidí, k tomu připočteme pracovníky vykonávající veřejnou službu (lidé pobírající dávky v hmotné nouzi musí odpracovat 20 hodin měsíčně pro město, bez toho se výše dávky snižuje, pozn. red.).
Pomoc lidí vykonávajících veřejnou službu využíváme taky a počet lidí v SMV je padesát pět zaměstnanců, v létě se počet blíží osmdesáti.

Starají se ve městě o všechno, máme velký zámecký park, další menší městské parky, zeleň na sídlištích…

Součástí péče o zeleň jsou i vyloženě odborné zásahy, například arboristické. Máte v týmu SVM specialisty?
Tuto sekci služeb dlouhá léta šéfuje paní Ing. Ondrůšová, je na to odbornice a má odpovídající vzdělání v oboru. Třeba péče o zámecký park pod jejím vedením je prostě výborná.  A co se týče nějakých prořezů stromů a podobně, na složitější prořezy a kácení najímáme externí odborné firmy. 

V Kyjově často není posekaná tráva, schne zeleň na kruhových objezdech i květinové záhony. Péči o kruháč řešíme tím, že ho vybagrujeme a zasypeme kamením… 
Toto u nás problém není, SMV dělají všechno, zvládají to, sami se starají také o záhony na kruháčích. K tomu mě napadá, že jsme teď uspěli v projektu ÚSES, který se týká zeleně v krajině, projekt máme rozdělený na čtyři etapy a aktuálně soutěžíme první z nich, budeme sázet asi čtyři a půl tisíce stromů a tři tisíce keřů. A co je prima – je to celé kryté dotací včetně následné péče. Je to projekt za dvacet sedm milionů z Operačního programu životního prostředí. 

Kyjovský starosta sadí milion stromů, slíbil v kampani… no, pojďme dál. Důležité téma dneška je energetika a s ní spojená ekologie. Jak v této oblasti uvažujete ve Veselí?
Aktuálně jsme dávali fotovoltaiku na městské budovy. Propočítali jsme, že se to vyplatí. Navíc na to byly teď dotace, využili jsme je a dali to na školy a školky. Máme chytrá parkoviště – když projíždíte Veselím jako řidič, vidíte, kde jsou volná místa. A na každé parkoviště dáváme elektronabíječky, s tím se počítá. 

To je zajímavé. Napadá mě k tomu otázka, kdo se u vás stará o vyhledávání finančních zdrojů podpory? 
Sledujeme všechny dotační tituly. Pro město je to hodně důležité. Naplno se tomu věnují dva lidi, ale zároveň musím říct, že celé vedení města má v tomto docela přehled. 

Veselí má stejně jako Kyjov sedmičlennou radu. Mají vaši radní svou odbornost? Tedy jsou to lidé, kteří mají v gesci něco, co souvisí s jejich profesní odborností? 
Máme to přesně tak, jak říkáte. Já mám třeba na starosti cestovní ruch, další radní, lékařka, se stará o oblast zdravotnictví. 

Městská rada je vlastně taková malá vláda. 
Ano. Musím zároveň říct, že to, jak Veselí vypadá, je z velké části práce starosty. Vzděláním je právník, řeší smlouvy, finance, rozpočet. Další radní je stavař, řeší stavební a rozvojové věci, sociální oblast zase řeší pan radní, který je ředitelem charity. Radní pro jednotlivé oblasti jsou kompetentní a informovaní. Samozřejmě že komunikují s vedoucími odborů, ale na radě věci předkládají a vysvětlují radní.

Jedna z velkých bolestí Kyjova je rozvoj bydlení. Kyjov vymírá, a to dost rychlým tempem. Mladí se stěhují pryč.
V porodnosti je to ve Veselí taky špatné. Vždycky byla tak sto, sto deset dětí za rok. Loni to bylo okolo pětašedesáti.

Jak se úbytku obyvatel snažíte vzdorovat, jde to vůbec?
Stavíme průmyslovou zónu, aktuálně tam provozy buduje šest firem, což znamená pracovní místa. Teď jsme dělali lokalitu RD Hutník, připravili jsme pětašedesát parcel pro stavbu rodinných domů. Primární je, aby měli lidi kde bydlet.

To nás zajímá, jak konkrétně v tom město figuruje, co dělá?
Například projekt RD Hutník se připravoval dlouho, asi sedm let. Museli jsme vykoupit pozemky, udělat změnu územního plánu a pak jsme prodávali jednotlivé parcely – my to děláme přes institut práva stavby.

Co to znamená?
Neprodáme parcelu, ale právo stavby. Kupující má třeba pět let na to, aby tam postavil plánovanou stavbu a zkolaudoval ji, a až pak může odkoupit parcelu. Děláme to tak proto, aby někdo neskoupil parcely a pak s tím nespekuloval, nekšeftoval. 

Stavíte teď další bytovku v centru města…
Ano a máme to úplně stejně jako s RD Hutník. Bytovku staví soukromý investor, který má právo stavby a město má smluvně ošetřeno, že se opravdu staví. Investor plánuje bytovku jako kombinaci nájemního bydlení a část na prodej.

Jak jste jako město k investorovi přišli? My máme v Kyjově areál bývalé mlékárny v centru města, podle mých informací jednalo město se dvěma investory, ale nedohodli se. Čím je nalákáte, aby tady chtěli stavět?
V případě té bytovky jsme měli připravenou studii celého náměstí od architekta Velehradského a normálně jsme vypsali výběrové řízení na realizaci. Jasné zadání, město řeklo „chceme bytový dům, bude to takhle a takhle“. Jedním z kritérií bylo třeba i podzemní parkování. My jsme nikde nechodili prosit, byl o to zájem, měli jsme tři nabídky. Jestli se vám to v Kyjově nehýbe, tak mi to, popravdě, přijde trochu zvláštní. 

V Kyjově jsou v opozici lidi, kteří často rozumí svému oboru, snaží se, ale vedení jejich podněty moc neslyší. Jak funguje spolupráce vedení a opozice ve Veselí?
U nás s opozicí vycházíme, hlavně je to tím, že předkládané projekty prostě dávají smysl, jsou promyšlené, takže se v devadesáti devíti procentech případů shodujeme.   

Postupujeme tak, že máme vždycky celkovou koncepci. Třeba v kině – měly se tam dělat nové záchody, ale udělalo se to z gruntu. Kdybychom vyměnili kachličky, za dva tři roky by se to stejně muselo předělávat celé. A když se to už dělalo, tak jsme v patře udělali salónek. A takhle přemýšlíme u všech akcí, aby to bylo koncepční. Řešíme rekonstrukci kina, lidi řvou, že je potřeba vyměnit sedačky – to je sice vidět, ale je to to poslední. Lidi tohle moc nevnímají, že je potřeba věci řešit koncepčně. 

Má Veselí nějaký strategický plán rozvoje? U nás postupy často působí dojmem, že se flikuje bez návaznosti na cokoliv, podle toho, co si zrovna myslí některý z radních a podle toho, na co zbyly peníze. 
Máme zpracovanou koncepci dlouhodobého rozvoje. Fungujeme tak, že hned po volbách dáme dohromady všemožné projekty, náklady na ně - teď jich bylo třeba sto - rekonstrukce ulic, parkoviště, kluziště, skatepark. Na čem je pak shoda, to je priorita. 

Řešíme samozřejmě investiční projekty, ale řešíme vždycky hlavně provozní náklady. Protože provozní náklady vás můžou sežrat. Jasně, že město dělá i věci, které jsou v intencích veřejné služby, ale všechno má svůj limit. My máme koupaliště, které samozřejmě taky dotujeme – asi jedním a půl milionem ročně.
(ztráta Aquavparku za rok 2023 byla 6,364 milionu korun, pozn. red.).

Mají vaše úvahy o investicích přesah přes volební období? Mnoho věcí můžeš rozjet, ale jsou přece na delší dobu, ne?
Ano, jak jsem mluvil o RD Hutník, tak nyní máme pětašedesát parcel, ale pokračujeme ve výkupu a ten bude probíhat třeba čtyři, šest let. Ale když se to teď neudělá, tak se to neudělá. 

V Kyjově se často řekne „udělejme to či ono… zpracujeme studii… za sto padesát, dvě stě tisíc, pak zjistíme, že na realizaci nejsou peníze… dáme studii do šuplíku… za dva roky se na ni zapomene, udělá se nová…” Napadá mě, jak využíváte městského architekta?
Po architektovi, který odešel do důchodu, nastoupila nová architektka, mladá krev. Využíváme ji dost, koupili jsme jí program, dělá nám prezentace, vizošky… Ale dám vám konkrétní příklad, přišlo třeba jedno SVJ (Sdružení vlastníků bytových jednotek, pozn. red.), že by rádi zateplili fasádu. Samozřejmě to dostala na stůl ona. Vedle jsou další domy, tak se na to podívala z odstupu, z nějakého nadhledu, koncepčně, aby tam například nevznikly nějaké divoké barevné kreace. Aby to dávalo smysl jako celek. Týká se to třeba domů na náměstí, nechceš tam mít zelené vedle fialového.   

Máte nějakou strategii na řešení vizuálního smogu?
To nemáme, protože toto není jednoduché téma a my bychom potřebovali s tím nějak pomoct. Velké téma v rámci vizuálního smogu jsou výdejní boxy, myslím, že je v nejbližší době budeme muset řešit. Já to jako problém vidím a určitě na to dojde.

Máte tady jednu krásně opravenou ulici, Sokolovskou, ze které jste udělali pěší zónu. Jak lidi reagovali na to, že se ze zaužívané autařské ulice stala pěší zóna?
Změna byla součástí studie pana Velehradského. Ale musím říct, že lidi reagují na všechny změny samozřejmě negativně. Ale to má krátké trvání a myslím, že by se teď nenašel nikdo, kdo by to chtěl znovu zprůjezdnit. 

Lidi taky křičí kvůli parkování… 
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jestli někdo řekne, že nemůže od auta ujít sto metrů, tak to pro mě není argument. Na druhou stranu mnoha lidem se změny líbí a podporují je, ale nevyjadřují se na sociálních sítích. Pak máš pět nebo deset kritiků, kteří jsou slyšet, a kdybys poslouchal jenom ohlasy na sítích, neudělal bys nic. 

Základ je koncepce, musíš vědět, co chceš. Já si dokonce myslím, že na náměstí nemají auta vůbec co dělat.

Než se rozloučíme, řekni nám, do čeho se vám za poslední řekněme dva tři roky povedlo dostat finance „z venku“?
Do všeho, do čeho to jde (smích)…

Já vím, ale trošku konkrétněji. 
Z větších projektů, kde byly dotace, to byl projekt na brownfields, týkalo se objektu staré školky, v budově byl azbest. Získali jsme dotaci a místo baráku s azbestem vybudovali parčík, za mě teda moc krásný. 

Ale třeba i software, antiviry pro úřad, lanové centrum u Baťáku, z programu cestovního ruchu na to šlo myslím šest milionů… 

Určitě nepostupujeme tak, že by se objevila dotace a my vymýšleli, co bychom chtěli. Víme třeba, že chceme rozvíjet centrum pro volný čas a sportoviště u Baťáku – skatepark, pump track, parkoviště, takže víme, kam to směřuje. Je toho teď fakt hodně. 

Tomáši, děkujeme ti za rozhovor a přejeme tobě i Veselí všechno dobré. 
Díky, ať se vám daří. 

S Tomášem Zbořilem si povídali Radek Seloucký a Matěj Černý