Barbora Lungová

V Kyjově se na první pohled zastavil čas – což nemusí být nutně zlé; město zatím nepodlehlo překotné a chaotické zástavbě ničící krajinný ráz a ornou půdu; na náměstí máme stále spoustu fungujících obchodů (což u návštěvnictva odjinud způsobuje údiv); město se stále dá obsáhnout pěšky či na kole. Současnost a budoucnost ale přináší výzvy, které musíme řešit i v našem městě a nečekat na zásah shůry. Tyto výzvy spočívají jednak v napravování funkcí nemocné krajiny, ale také v plánovaném zachování těch funkčních prvků našeho města, které zůstaly (a o které by mohlo neuváženými kroky přijít). Musíme přemýšlet nad alespoň částečnou potravinovou soběstačností (nadále počítat se zahrádkami a záhumenky) či nad tím, jak si zajistit větší energetickou soběstačnost a dostupné ceny energií.

Velkou výzvou pro městský ekosystém je zástavba vytvářející tepelné ostrovy, které v období tropických veder fungují jako tepelná past. Budeme nadále zastavovat zelené plochy dalšími parkovišti? Stejně tak se architektura a urbanismus musí zabývat otázkou přírodní rozmanitosti prostředí, pokud tedy zcela nezamrzli v minulosti. To, čemu říkáme zeleň, není jen dekorativní výplň, ale je navrhována tak, aby co nejlépe plnila požadované funkce (zadržování vody, ochlazování vzduchu, poskytování útočiště ptactvu i hmyzu) a poskytovala i funkční prostor pro navazování a udržování lidských vztahů a společenské soudržnosti.

Jak může budova a veřejný prostor nejlépe poskytovat péči všem? I těm, na které se obvykle nemyslí – místo pro děti, staré lidi, handicapované atd.? Jak vytvářet prostory, které zajistí spravedlivý přístup i osobám, které jsou opomíjeny a znevýhodněny? I v lokálním kontextu se musíme zamýšlet nad podobami sdíleného prostoru, který bude přívětivý, přístupný, udržitelný a zároveň nebude fungovat jako mentální pevnost formovaná našimi předsudky a strachy, které si promítáme do těch, kteří se vymykají našim představám normality.

Sociální práce a snaha o to, aby i nejslabší a nejzranitelnější lidé v naší komunitě nebyli vytlačováni stále více na okraj, je další velká otázka, kterou musíme v Kyjově řešit; kriminalizace chudoby lidí bez domova, represe, pohrdání a nenávist nevyřeší nic, jen budou situaci vyostřovat. K tomu musí promlouvat více odborníků na sociální prevenci i terénních pracovníků, ne jen policie.

Jako po deset let aktivní členku Komise pro životní prostředí, členku Českého svazu ochránců přírody Kyjov starající se o Boršovské louky a další přírodní lokality na Kyjovsku, v letech 2014–2022 zastupitelku, ale zároveň akademickou pracovnici, která se vazbami mezi komunitami a veřejnými prostory odborně zabývá, mě tyto otázky zajímají po teoretické i praktické stránce a nadále se na jejich analýze a řešení chci podílet a věnovat se jim i na úrovni města Kyjova.

Proč Kyjov?
Aby to bylo město respektující a zejména podporující lidi na celém spektru sociálních i genderových identit. Aby to bylo město, které se intenzivněji připravuje na změnu klimatu a ještě více reaguje na prohlubující se environmentální krizi.